5 tipů, jak se nezbláznit, když děti nechtějí zdravě jíst

29.01.2021

Tenhle článek je spíš pro srandu, berte ho s nadhledem :) 

Jestli tohle čte máma nějakého alergika nebo celiaka, a jestli má někdy pocit, že je všechno ti piplání s jídlem úplně na nic, nastražte uši. Nebudete v tom samy, přísahám. Někdy mám dokonce pocit, že se rodí de facto dva druhy dětí; jeden, který je specifický tím, že sní cokoli, co vidí. Druhý, který nejí nic. Nebo teda skoro nic. A když se ten, co nejí skoro nic potká s dietním omezením, mámy jsou zralé na Bohnice. A takové mámy najdou na internetu spoustu rad, jak strávníka oblafnout aby všechno spořádal i s talířem. Jenže já bych na ty rady dávala pozor. 

1. Zapomeňte na srovnávání

Znáte ty stránky, které sdružují tvořivé mamky, které svým dětem dělají koláčky ve tvaru medvědích čumáčků? Nebo vyfiknout cukrářský pult sladěný všechen do mentol barvy s jednorožcema kam se podíváš? Jestli jho, tak už je neotvírejte. Zablokujte si přístup a netrapte se. Všude čtu, jak má být jídlo pro děti zábavné  hravé. Ono se to zdá všechno jednoduché, říct si že jsem hrozná máma, když neudělám potomkovi do školy takovou svačinu nebo k narozeninám dort a kvůli tomu nejí. Jenže celé je to složitější.

Ubezpečuju vás, že jestliže vaříte celý rok, a nejspíš i pár desítek let pro celiaka (nebo celý život pro sebe), máte právo jedno jídlo nemít tak hezké, jako jiná mamka, která ke sváče koupí prostě brumíka a namaže koupený chleba, koupeným máslem a salámem a hotovka. Ne každý řeší jídlo jako musí dietář, a tak má daleko víc času si hrát s jedním jídlem. Já vařím 2x denně a k tomu minimálně ob den peču, ještě zavařuju, kvasím, máčím, pěstuju. Na velkolepý dorty čas není. Tak se nesrovnávejte. To že něco nevypadá k světu, neznamená, že to není dobré. Navíc se nedá moc srovnávat dort se spoustou másla a šlehačky, pšeničného korpusu, se spoustou serepetiček navrch, které jsou mimochodem plné lepku a mléka s tím, když si všechno musíte doma vymyslet a udělat samy, sehnat suroviny a dělá se s tím prostě blbě. Já bych taky chtěla, aby moje dorty byly nejhezčí, ale ony prostě nejsou takové jako ty klasické. Nebudou. A Všechny ty krásný dortíky a jídla, o kterých mluvím, prostě nejsou zdravé a pokud tedy chcete živit sebe i potomka jinak, přijměte, že dort pro vás bude vypadat jinak. Jakmile se tím smíříte, uvidíte že časem to bude mít efekt i na dětech. 

2 Máte čisté svědomí?

Pokud Vás mrzí, že dítě nejí třeba fazole, upřímně, je něco co nejíte vy? A přijde vám, že že to není OK? Nechcete třeba taky aby jedlo víc jen proto, že se cítíte provinile, že má nějakou nemoc, s kterou si nevíte rady a tak chcete aby bylo dobře živené? Někdy se starost o jejich zdraví vrtne úplně jinam. Klidně si připusťte že děláte co můžete abyste dětem zajistili kvalitní jídlo bez alergenů a jestli ho nechce, tak ho prostě nechce. S tím souvisí další tip

3. Dobrovolně ještě žádné dítě neumřelo hlady

Souhlasím s starší generací doktorů, kteří tohle rádi kážou. A když je hlad, aspoň trošičku, chuť přijde sama. Pokud nemáte žaludek (nebo nervy) na to, nechat ho, když nejí oběd, až do večeře bez svačiny, uvědomte si, že pokud mu dáte sušenku, asi nebude jíst zase ani luxusní večeři a naučíte dítě, že sušenka = oběd. Necchi vypadat jako maniakální bojovník proti sladkému:), ale něco jiného je sváča pár hodin po snědeném obědě nebo dezert, když je na něj ještě chuť po jídle, a něco jiného vydírání. Myslím, že z toho má pak nervy každá máma i táta. A opravdu, neumře hlady. Až to bude hlad, řekne si a sní klidně i zdravý jídlo. to že si nedá zrovna něco z toho je v pohodě. Když nechce mrkev, ať sní brambory a zelí. Nidko ho nemusí nutit sníst všechno a za každou cenu a všichni budou spokojení. "Ale co když bude jíst jen brambory (těstoviny, rýži, maso, doplňte si ) a nic jiného nechce!

4 Všeho moc škodí

Zamyslete  se nad sebou, jak vlastně vaříte. Jestli dítě jí jenom sacharidy, což vídám docela často. je to normální. Buďto se s tím smíříte a budete čekat, až z toho vyroste a hoďte za hlavu strachy o jeho výživu, řekla bych, že jestli jinak vaříte zdravě, určitě se někdy chytí. Já jsem si řekla že prostě budu o to víc vařit jiné přílohy. Jasně, udělám taky ty oblíbené, ale čím méně je dělám, tím víc a víc druhů jiných jídel Máťa ochutná a sní. Když pak nejsou brambory hned jako večeře každý den, nečeká jestli nebude něco lepšího později  k večeři. Vybere si co chce jíst a jí. (Stejně jako nečeká na to sladké místo oběda). To, že podle mě všeho moc škodí, platí pro rodiče: škodí vám přílišné starosti o to, co dítě jí a co nejí. Jestliže je to jídlo podle vašeho mínění super, uklidněte se, věřte si a uvidíte. Určitě ho jednu bramborová dieta přejde :) a kdyby ne, zkuste tu potravinu načas úplně vyřadit. Za to nic nedáte. Taková odvykačka jako u alkoholu:) 

5. Usnadněte si život

Jídlo je palivo. Jíme pro to. abychom mohli skákat, zpívat, běhat, hrát si. Pracovat, lenošit, užívat si nebo si dělat starosti. Ale je to pořád palivo. Musí nás vyživit správně a vyváženě, obzvlášť, když jsem nemocní. Chceme si ho taky užít, chceme ho dobré, lákavé, voňavé. Vychutnáváme si ho v klidu a s rodinou, přáteli nebo v přírodě. Pokud váš svišť nechce jíst, tohle všechno nezahazuje jen tak. Prostě nepotřebuje. Je to dobrá zpráva, protože je to důkaz, že je vyživený tolik, kolik potřebuje. Až bude mít hlad, mějte po ruce to zdravé jídlo, které mu chcete dát. Neschovávejte si v tašce něco, co nechcete aby jedlo. Určitě to najde jako první. Buďte k sobě upřímní a nebojte se reakce, protože víte proč to děláte. Jídlo má být dobré, chutné palivo. Ne obsese, zdroj citové lability, zlozvyk nebo cokoli jiného. V duchu si řekněte proč chcete ab takhle jedlo a pak to sdělte dítěti, třeba i několikrát. A klidně i všem, kdo do vás rýpou a smějí se. Protože to jsou třeba lidi, kteří se ženou za tím, aby byly nejlepší rodiče a večer stavějí iglů s toustovýho chleba a taveňáku, aby jejich děti pěkně jedly. Tak schválně, které z dětí za patnáct, dvacet let bude sedět denně u Mekáče a které si radši vezme jablko a upeče třeba vlastní chleba? Co se jednou naučíš, pod toho úroveň už nesejdeš:)



Příběh je podle skutečné události. V tomto dokumentu nebyly týrány žádné děti ani rodiče. Obsah je testován na autorce a jejím synovi, která si vyhrazuje práva na zfilmování. :)))