Experimenty s hrachovým proteinem

27.06.2021

Zase se o kousek posunout

Bylo na čase, udělat změnu. Některé postupy v kuchyni už mám pěkně zaběhnuté a s tou automatizací se vplížili otázky, hledání a nuda. Takže jsem nějakou dobu pátrala v kalorických a výživových tabulkách po tom, jak jsem na tom s nutricí a co na to říkají chytré knihy, aplikace a fitness guru. Nebylo to tak špatné, nicméně jsem zjistila, že nevařím ideálně - v jídelníčku mívám víc tuků, než bych měla a také mi chybí bílkoviny. To mě zaskočilo. Mám pocit, že i s mými omezeními jím několika násobně víc bílkovin, než ostatní. Luštěniny mám někdy i dvakrát denně, jím každý den maso nebo alespoň vejce. Mám pestrou paletu využití semen, ořechů a másel z nich. Kde se tedy ten údajný deficit vzal?

Otázkou samozřejmě také je, jaký příjem je ideální, protože přece jen, každý je jiný. To co sedí jednomu, nemusí být vhodné pro druhého.

Veganské, bezlepkové, bezsojové vaření

Před časem jsem si hodně odlehčila jídelníček tím, že jsem převážnou část týdne vařila vegansky. Ze začátku to bylo fajn, protože jsem přestala kupovat uzeniny - sem tam šunka, nějaký párek, tučnější maso  - to byly moje hříchy, a já je tím pádem pak vynechala.
Jenže jsem po asi roce a půl vegan stravy bojovala s neduhy jako je slabost, malátnost, ranní vstávání bez energie, naprostá nechuť k sladkému a po čistě veganské snídani se mi dělo opravdu na omdlení. A ochablé svalstvo, sice jsem vážila méně, ale byla jsem taková víc "rozkydlá". Časem jsem ranní jídlo přestala snášet úplně a jedla až v poledne, vlastně jsem nastavila takový ten trendy přerušovaný půst, trochu jsem zhubla a měla pocit, že je to ok.

Později jsem ale přestala snášet jakékoli sacharidy, a tím myslím nejen sladké - sirupy, pasty, cukry - ale i bezlepkové obiloviny, které byly základ mého vege jídelníčku. A začal jsem chápat, že mám problém. Po banánu jsem zvracela, po kaši s ovocem omdlívala, po pomazánce na chlebu jsem usínala. Ještě nějaký čas jsem to jistila ranní zeleninovou polévkou, ty mi vyhovovaly nejdéle, ale pak i to nějak přestalo fungovat.

Změna stravy není vždy jen o kvalitě surovin

Měla jsem pocit, že jím tak zdravě, jak jen to jde. Vše čerstvé, připravené doma ze základních surovin a nejvyšší kvality, jakou si mohu dovolit. Tak proč mi nebylo zase dobře? Myslím, že ty stavy malátnosti a rozkolísané hladiny cukru v krvi byly výsledkem několika let vaření s vysoce omezeným příjmem vajec i masa, které se mi takhle projevilo, protože jakmile jsem si jídelníček "vylepšila" každý den rybou, vajíčky nebo masem, nastal radikální a okamžitý obrat.

Samozřejmě, že lze doplňovat bílkoviny i quinoou, luštěninami a jsou další přirozené zdroje, problém je s mojí "snášenlivostí" některých potravin. Při vyloučení fazolí, soji, mléka a s omezením vajec a luštěnin, většinou spadá největší část příjmu proteinu na maso. Jenže už jsem se dostala do fáze, že prostě víc masa jíst nemůžu. Pak tu byl problém s tím, že přijímám v mase spousta živočišných tuků spolu s bílkovinou, a to mi neděla dobře ( a taky díky tomu mám několik kil navíc a bývá mi dost zle po tučnějším mase).

Protein v prášku

A tak jsem řekla dost a koupila na zkoušku veganský hrachový protein. Teď si tu asi budu protiřečit v tom, že bojuji za "opravdové" potraviny. Jenže. Ono když mi ty opravdové potraviny dělají také dost často zle, ať jsou sebe kvalitnější nebo úplně "superfood". Pak se smířit s tím, že nestačí, že máte radikálně omezený jídelníček, celý život je úplně někde jinde než byste si kdy mysleli, ale ještě je vám blbě. To je taky náročné. Praštila jsem do stolu a řekla si, že je čas zase něco zkusit a uvidím, jak to dopadne. Nebudu přeci takový hlupák, co si zaleze do svojí bubliny a nevyleze, jen aby měl pravdu. 

A proč hrachový protein? Hrachový proto, že hrách snáším z luštěnin nejlépe a taky moc velký výběr proteinů na rostlinné bázi není. Kvůli alergiím na bílkoviny živočišných mlék ty syrovátkové nepřipadají v úvahu, rýže nechci jíst víc než už jím a nemám zrovna tu její chuť a vůni v moukách a proteinu ráda. Pak ještě existuje mandlový a konopný, ty vyzkouším příště.


Ten můj hrachový protein by měl obsahovat až 79 g bílkovin na 100 g proteinového prášku. Doporučená porce je 25 gramů prášku denně. Takže do sebe jednou dávkou, bez jakýchkoli dalších tuku a sacharidů můžete dostat něco před 20 g bílkovin navíc.


Druhý důvod, proč jsem protein koupila, byl Matěj 

Sice jí masa i vajec dost, ale má poslední dobou pifku na luštěniny. Čím méně je máme, tím méně je chce jíst. Alespoň ty v celku, mouky a pyré zatím dobře maskuju v jídle. A protože miluje naopak pečivo všeho druhu, protein schovaný v těstě by mi pomohl jistě dohnat jeho nízkou váhu. Nebo alespoň můj pocit zadostiučinění. Máťa se od doby, kdy se objevila alergie na mléko, pohybuje v nízkých hodnotách růstových grafů a pediatr někdy vyslovuje takové ty rýpavé řeči o tom, jestli mu někdy dám taky najíst. Takový je to huběňour. A já se snažím a snažím vařit tak, aby do sebe dostal to, co to tělíčko potřebuje. Ne prázdné kalorie. Mám vyzkoušeno, že i když mu dám naprosto klasické jídlo jako chleba s margarínem a šunkou, piškoty, nebo sušenky, stejně sní jen tolik, kolik by jedl mého nadupaného super jídla. Takže pouze o chutích, jak někdo tvrdí, to určitě není a tedy není důvod myslet si, že na mojí "alternativní" stravě nějak trpí. Jenom mám prostě kluka, co sní dva talíře jídla nad kterým by každý výživový poradce tleskal a nepřibere ani gram. A třeba je to tak správně, že poroste pomalu, ale na kvalitní stravě. Kdo ví, co mu v životě upevní zdraví. Ještě naše původní pediatrička mě ubezpečovala, že děti kojené jsou v průměru drobnější a rostou pomaleji, než děti na umělé výživě, protože ta obsahuje kromě sady vitamínů, minerálů a aditiv také další růstové hormony z kravského mléka. Takže třeba něco obdobného mohu čekat u kombinace kojeného kluka s kvalitní, opravdovou stravou z komplexních sacharidů, bílkovin a skutečných potravin.

Naštěstí se mi chmury za pár dní po prevenci vždy trochu v hlavě rozleží a vím, že dělám daleko víc pro svoje dítě nejen v ohledu výživy, než většina populace. Že synovi neubližuju tím, že dbám, aby nejedl mléko, když mu dělá zle a nekupuju zásadně bonbóny a lízátka. A nejen v tomhle ohledu. Matěj ví, jak se upeče chleba, z čeho se dá udělat jídlo a kde se bere, s jídlem trávíme hodně času a vychutnáváme si ho. Také se k němu chováme určitě s daleko větší úctou a pokorou, než vidím u jiných lidí. U nás se nevyhazuje nedojedené jídlo, protože je drahé a je těžké často suroviny sehnat. Neběhá se u jídla, nekouká se u něj na videa a nehází ho po zemi. Tohle mě vždycky rozčiluje, když jsem mezi lidmi bez omezení, a asi jsem dost nepříjemná, ale rozházený křupky, které maminky prostě vyhodí, nebo vyhodit banán, protože upadl na zem - a dítě ho vesele hází dál- to mě hrozně vadí. To je na jiný článek.

Závěr, nebo teprve začátek? 

Tohle všechno je jen takový pokus, na které chci sledovat, co se mnou (a Matějem) lehce zvýšený příjem bílkovin udělá, neberte to jako dogma nebo radu. Já jen cítila po delším období skoro veganského stravování, že už je čas na změnu. Snažila jsem se dohnat to přirozeně, ale efekt nebyl takový, jaký jsem očekávala. srovnaly se tedy stavy malátnosti a hlavně výkyvy hladiny cukru, ale zase sem tam bojuji s tím, že nemám moc na maso chuť a nevím, čím ho nahrazovat, když luštěniny jím už tak víc, než je pro mě zdravé. Také jsem zvědavá, jak se protein ve vaření a pečení chová a slibuji si od něj, že třeba vylepší struktury bezlepkových těst. Uvidíme:)

První recept na kvasový chleba s v hrachovým proteinem už najdete u mě na blogu a moc se povedl.