Jak ušetřit v domácnosti při zdravotní dietě? 1. díl.

08.04.2021

Dieta stojí peníze

Hodně často si dietáři stýskají nad finanční náročností zvláštního režimu stravování Ať už jde o bezlepkovou, nízkohistaminovou nebo jinak náročnou verzi diety. Oproti běžné stravě je to skutečně darda, hlavně pro to, že většinou jde o diety, které bude muset člověk držet do konce života. Pak si těch několik tisíc měsíčně navíc na osobu vynásobíte a protočí se vám panenky. Bohužel. 

S tím, že kvalitnější a možná míň běžné a certifikované suroviny budou stát víc, se moc dělat nedá. Ale určitě je pár možností, jak "neutrácet víc než je potřeba". Mě naše kombinované diety zastihly na rodičáku a nyní jsem úplně bez příjmů se synem doma odkázaná na mého muže, takže šetřím, kde můžu. Pokud chcete pár mých tipů kde se dají výdaje snížit, čtěte dál.

Kde se ušetřit dá

Těch možností kde osekat rozpočet je hodně. Můžete si myslet, až to budete číst, že jsem se zbláznila. Že by vás to moc omezovalo. Ale mě se tenhle styl líbí. 

Každý člověk vám řekne, že zdraví má na prvním místě, ale málokdo to myslí vážně. Pak by lidi nepili, nekouřili, jedli zdravě a střídmě a neplenili automaty s tyčinkama. Je dobré si udělat nějakou revizi hodnot a pak uvidíte. Já to se zdravím myslím opravdu vážně, hnací silou jsou vzpomínky na to, jak moc špatně mi může být. A tak utrácím za kvalitní suroviny, přestože nemám zrovna mělko do kapsy, přesto dokážu šetřit na polotovarech, bezlepkových specialitách a nesmyslných surovninách. 

Ale jestli si to vy uvědomujete a zdraví si skutečně vážíte, máte vlastně vyhráno. A čím více "opatření" dokážete zavést, tím lepší budou výsledky. Třeba se dostanete i s dietami na rozpočet běžné domácnosti, ne-li níž než ostatní a to je docela výhra! U nás to tak je. 

Kde se naopak šetřit nemá

Nikdy nešetřete na kvalitě. Bude to znít jako otřepaná fráze. Jen si člověk musí asi zažít ten AHA moment, kdy na to přijde sám. Tím nechci říct, že máte zaplatit jakoukoli cenu za BIO argentinskou svíčkovou. Spíš je to o postoji, který k jídlu zaujmete. Pokud si můžete vybrat kvalitní luštěninovou pomazánku s domácím kvasovým chlebem nebo nějaký "no name" burger z pochybného zdroje za stejnou cenu, uvědomte si, co to znamená pro vaše zdraví. Raději si dejte tu pomazánku a upečte chleba a ten burger si udělejte, až seženete opravdu pěkné maso za dobrou cenu. Chleba s pomazánkou nebo polévka k večeři u nás byly trochu degradovány na svačinu nebo jako "předcházející opravdovému jídlu". Mě to přijde škoda. Nemusí být přece každý den posvícení, i když je jídlo jednoduché, může to být lahůdka.

Vybavení kuchyně

Pokud jste chtěli investovat s dietou do různých zařízení na výrobu smoothie, odšťavňovačů, mlékovarů, sítek, speciálních food porcessorů, grilovacích mašinek, pekáren, mlýnků na obilí a spiralizérů, promyslete, jak často je využijte. Nejdřív s to zdá jako super nápad, ale ruku na srdce, opravdu chcete jíst pořád jen nudle/kaše/štávy? 

Ne že bych nic doma neměla, ale časem jsem skončila u dobrého ponorného mixéru s malým přídavným tříštivým mlýnkem, starým a obyčejným ručním šlehačem s háky na hnětení a nejobyčejnější troubou, co neumí nic než zapnout a vypnout. Ono to totiž stačí. Nakonec sestavování různých přístrojů a jejich omývaní stojí tolik času, že to člověk má za chvíli v ruce hotové. Navíc, většinou to stojí spoustu peněz a nevěřte tomu, že když teď utratíte 20 tisíc za vybavení, že se vám to nějak splatí. Nesplatí, protože přístroje většinou nevydrží až tak dlouho. Jsou to docela jednoduché počty. 

Mějte výbavu, ne kterou jste zvyklí, s dietou nepřichází žádný befel mít něco extra. Nenechte si namluvit, že je potřebujete, když to tak není. Člověk by si rád vykoupil to, že bude mít to zdraví bez práce, ale to bohužel nepůjde. Až budete opravdu po něčem hodně toužit, koupíte to. Ale nic není nezbytné. Ani ten můj ruční šlehač a mixér. Stačí metla a sítko na pasírovaní. Nemusím vám říkat, že diety jsou výborným prodejním tahákem. Nenechte se na ně utáhnout bez rozmyšlení. 

Spižírna

A tady naopak nešetřete. Hlavně pokud bydlíte na vesnici, dál od obchodu. Je dobré mít pořádný mrazák, velkou spíž, sklep, sklad, lednici. Ušetříte čas i peníze. Hlavně tím, že ve větším se dá nakoupit mnoho věcí levněji a stačí vám nakupovat jednou za týden až dva. A na čase a naftě je to pak znát. 

Nákupy ve velkém

Tohle je něco, co se skutečně vyplatí. Ale má to "háček. Vyplatí se nakupovat ve velkém hlavně suroviny a to takové, které máte vyzkoušené a víte alespoň přibližně, co s nimi. Jinak se vám zkazí nebo si nakoupíte hromadu nesmyslů, s kterými nebudete vědět co dál. A taky ne všechno co se prodává je dobře využitelné.

Skupiny na FB sledují různé akce, kde hlídají, kdy mají oblíbené sušenky nebo buchtu v prášku za nižší cenu, ale to si myslím, není moc efektní. Určitě se vyplatí koupit levnou oblíbenou mouku, když ji náhodou prodávájí o 50 % levněji než obvykle, proč ne. Osvědčilo se mi však nejvíc najít si e-shop s výběrem, kde nakoupíte velkou část základních surovin, speciálně určených pro dietu. Pak jste pánem toho, co z nich vyrobíte a navíc hlídáte kvalitu vstupu.

Bezlepkové mouky a škroby

Některé kupuji po kilech, některé i po 5 kg balení a tam už se šetří i 50 % ceny z klasického maloobchodu. Doma je pak mám v plastových a skleněných nádobách se zavíráním ve špajzu. Kupuji tak hlavně pohankovou mouku, dříve jsem tak kupovala i rýžovou (ta už se mi ale strašně přejedla). Někdy si vezmu i čirokovou jemnou mouku nebo kukuřičnou, pokaždé jinou abych je vystřídala. Pak po kilech kupuji kukuřičný a tapiokový nebo bramborový škrob, ten se míchá de facto do každého pečení s jednodruhovými moukami. 

Ale samozřejmě, že skladba základních mouk na pečení je dle chuti. Můžete jednu z nich vyměnit za jinou oblíbenou. Jen tyto jsou nejdostupnější, nejlépe se hodí jako základ pečení a jsou nejběžněji uváděné v receptech.

Pokud máte doma škrob, nemusíte kupovat žádné pudinky, čímž také tím ušetříte. Navíc malé balení škrobu stojí v krámu to samé co 1 kg na e-shopu, cca 50 Kč.

Vezmeme-li v úvahu, že pudink je jen ochucený škrob a je ho v balíčku 40 g - na přepočet tedy z velkého balení by vyšlo toto množství bez příchutě na 2 Kč. Sice oproti třeba 6 Kč za balíček pudinku se to může zdát jako pakatel, ale pokud s nimi rádi pečete a máte doma tři celiaky a celý život budou kupovat pudink po malých pytlíčkách, navíc škrob využijete i jinde, proč ne? Hodí se něco umět navíc, a pokud hodláte časem nakupovat ve větších, výhodnějších baleních, nechcete mít doma obrovských gastro balíků načatých milion. Proto hledejte, která kombinace surovin ve velkém se vyplatí pořídit, abyste byli schopní z nich kreativně vařit a péct.

Podobná situace je s kypřícím prášekm s vinným kamenem, pokud si ho rovnou nenamícháte sami. Stejně tak kupuji guar nebo xanthan a vydrží mi doma třeba rok, dává se po špetkách. No a želatina nebo agar jsou na tom podobně.

I jednodruhové nezvyklé mouky, které se dávají jen po lžících pro zpestření, je výhodné nakonec koupit třeba u výrobce, cena je příznivější než ve zdravých výživách a řetězcích. Navíc balení bývají opravdu maličká. Já takhle kupuji kaštanovou, banánovou, teffovou, šípkovou mouku a někdy nějaké na vyzkoušení - slzovkovou, z jader hroznů, jablečnou. To už je na chutích.

Celá zrna obilovin a luštěniny

Může s to zdát nezvyklé, ale i tady se opravdu dá šetřit, hlavně výběr je daleko bohatší a snáze vidíte rozdíl cen, většinou je na internetu všude zmíněná cena za kg. Barevná rýže, zelená pohanka, dobré jáhly, slzovka, čirok. To jsou druhy, které se špatně shánějí v klasických obchodech a ve zdravé výživě jsou dost dahé! A tolik druhů luštěnin, které se vám ani nezdály můžete najít jenom na netu!

Obykle nakupuji tak pět druhů menších odrůd fazolí - bílé perličkové Navy, velké bílé máslové, mungo, adzuki, černé oko nebo strakaté či pinto, pět druhů čočky - zelená, hnědá, černá, malá beluga, červená, zlatá. Tři druhy hrachu - žlutý, zelený, římský -  a pak je postupně střídám dokud je nevyčerpám a vymýšlím co s nimi. Nemám je doma všechny najednou. Postupně je spotřebovávám, dokud mi toho nechybí tolik, že je čas doplnit zásoby.

Luštěniny pak vezmu podle toho, co je zrovna potřeba sníst nebo co dlouho nebylo, namočím je a pak využívám na pomazánky, do polévek, smažené jako svačinu, pečené jako přílohy, do salátů, klíčím je a nechávám kvasit se zeleninou. Většinou už ani nepřemýšlím, co konkrétně z nich bude. Za dva dny máčení to samo vyplyne, podle toho co z jídla z týdne zbylo.

Prostě luštěniny jsou kouzlo za super peníze. Ale i tak se najdou výjimky, třeba pokud zjistím že bio mungo ( třeba v DM ) stojí 399 ,- Kč/ Kg, raději si dám jinou luštěninu, třeba hrách, který vyjde třikrát levněji i v BIO kvalitě. Ale i tak se určitě časem objeví obchod, kde mungo budou mít za 120 Kč, vždy se tohle pohybuje ve vlnách. Vybírám proto to, co se vyplatí a určitě mi zrovna jeden druh nechybí. A ne vždy je to bio. Na některé suroviny prostě "nedosáhnu" a tak je nekupuju. 

Ořechy, semínka a jejich ceny

Pro ty platí to samé. Za stejné peníze ve specializovaném obchodě seženete dramaticky lepší kvalitu a množství. Ze začátku zkuste jen pár balíčků, uvidíte, jak vám půjde vymýšlet, co z toho vařit. Nakonec, až budete mít ve špajzu takový balík věřte, že vás to donutí z toho něco vymyslet.

  • Nejvíc se vyplatí asi kupovat slunečnicová semínka - ty jsou na netu opravdu levná, oproti obchodům, stojí kolem 60 Kč ne v bio, ale v dobré kvalitě. 
  • Stejně tak len hnědý či zlatý. Každý je trošku jiný, ale v podstatě fungují stejně, já je prostě střídám. Cena opět kolem 60 Kč/ Kg, což je důležité hlavně pro to, že je ráda využívám jako pojidlo místo psyllia nebo chia, které bývají drahé (chia stojí například 150 Kč/ kg, psyllium 450 Kč/ Kg. Sice nejsou identiceké, ale jako pojidlo do pečiva se plně nahradí, lžíci za lžíci!) a nekvalitní. U lnu je to daleko lepší. 
  • Loupaný sezam je většinou moc fajn a dá se sehnat v dobré kvalitě, na rozdíl od černého, kde se mi tolikrát stalo, že byl cítit plísní, že už ho nekupuji. Nevím proč to tak je, ale i cena je u téhle odrůdy o dost vyšší. 
  • Mák je dražší, ale já ho mám moc ráda a kupuji po kilových pytlících od farmáře za super 100 Kč/ Kg.
  • Dýňová semínka jsou dražší cca 220 Kč/ Kg a přestože je mám moc ráda, snažím se je dávat méně a sleduju hodně cenu, někdy koupím, někdy mě kvalita/cena odradí. 
  • Ráda kupuji neloupané i loupané mandle. Jsou hodně univerzální. Namleté se hodí do chlebů, veškerého sladkého pečení do těsta i na posypání, je to rychlý a výživný snack který se dobře koření a upravuje, dají se máčet a dělat z nich vegan " pomazánky, mléko, smetana, sýry, jogurty", omáčky. Neloupané jsou levnější a používám je hlavně na svačiny a jako pohoštění pro návštěvy a jedlé dárky. 
  • S mandlemi souvisí i oblíbená mandlová mouka. Ta je specifická tím, že je odtučněná, takže nežlukne tak snadno, jako mleté mandle. Tady už závisí na tom, jak to vyřešíte, protože mandlová mouka v klasické kvalitě je za 300 Kč/Kg ještě dobrá cena. A za to samozřejmě seženete i dvakrát tolik mandlí, které si můžete namlít v cukuletu doma na mixéru. Trvá to deset vteřin. To že někdo říká, že se v receptech nemají  zaměňovat je pravda, ale stačí si pamatovat, že pokud to uděláte, prostě si musíte upravit i podíl tuku v receptu. A pak to jde.
  • Velkou položkou mohou být ořechová mléka, která stojí v obchodu kolem 80 Kč za litrovou krabici. O tom, zda může být něco takového zdravé pochybuji, ale o tom jindy. Jenže doma se dělají zdlouhavě a člověk mačká a mačká ten plátěný pytlík plný mandlové drti až má pocit, že by si měl koupit nějaký ten super "mlékovar" ale hahá, já mám nejlepší tip. 
  • Kupte si třeba mandlovou pastu v "dojpacku", to je ten plastový obal s víčkem nahoře, který vymačkáte podle potřeby. Vejde se do dveří lednice, kde vydrží třeba rok, mléko jednoduše uděláte rozmícháním v troše vody a je to, nebo vždy jen kápnete do hrnce s omáčkou a rozšleháte. A i když náklad na velké balení vypadá strašidelně, například od Lepé je to 620 Kč za kilo, nakonec ušetříte neuvěřitelné peníze. Já to spočítala zhruba že jeden litr mandlového mléka z takové pasty vyjde na 13 kč ( i s mořskou řasou a solí, aby bylo stejně výživně jako to kupované :). A pokud chcete semtanu, prostě v něm nebo ochucovaném jídle rozšlehejte ještě trochu škrobu. Takové ty 200 ml lahvičky syntetického bůhví čeho v UHT packu - to snad nemůže být v žádném případě považované za smetanu. A určitě vás to nevyjde na 45 Kč!
  • Kešu oříšky už jsou trochu větší luxus, ale platí pro ně to samé jako pro mandle. 
  • Vlašské a lískové si sbírám, suším a louskám sama. Je to hrozná práce, když s nimi pečete tak rádi jako já:) ale jsou vždy k nezaplacení. Když mi dojdou domácí, většinou nemám chuť je nikde kupovat, takže je máme zase až čerstvé v jejich sezoně.
  • Kokos. To je velké téma. Naposledy jsem si omylem objednala místo 1 kila rovnou 10 kg kokosových lupínků! Ale nakonec jsem byla ráda. Ve velkém jsem nakoupila za 140 Kč/ kg. Kilo vyšlo na to, co dva maličký sáčky 80 g v obchodě. Takže jsem se naučila ho zpracovat na kokosové sladké i slané chipsy, v tříštivém mlýnku ho rozemelu buď na mletý, drcený, mouku nebo máslo a přidávám všude, kde potřebujei jakýkoli kokos. Můžu z něj dělat kokosové mléko - snadno i v obyčejném ponorném mixéru. Zdobím s ním dezerty, slanými chipsy dochucuji polévky a exotičtější jídla, ale třeba i rajskou. A vydržel mi kupodivu krásně čerstvý a dneska už je pryč všechen:)
  • Další ořechy kupuju výjímečně, takže ty nezmiňuji. Dají se snadno nahrazovat, je to spíš mlsání. A většinou dost luxusní, protože najít dobré makadamiové nebo para ořechy do 400 Kč za kilo je téměř nemožné. Bývají často katastrofální kvality. A já mám alergii na plísně z ořechů a udusit se nechci, takže je mám spíš většinou od někoho jako dárek. 

Koření, oleje, dochucování

Ve velkém kupuji i oleje, v naší kuchyni je to docela nákladná položka. Dobrý olivový virgin a kokosový olej, plus nějaké ty za studena lisované lněné nebo sezamové stojí peníze. Tady nakupuji co zrovna vidím kde výhodně, nemám oblíbenou značku a ještě jsem nenašla nic tak super-trouper výhodného, aby to stálo za zmínku. Ale i tak mě hodně kvalitní nepančované oleje stojí míň v bio kvalitě, než ty z obchoďáku. 

Koření si nakupuji také ve velkém - když nemám domácí, tak kmín, sůl, petržel, sušenou zeleninu, skořici, vanilku...mám koření opravdu velkou spotřebu a úplnou sbírku, hodně ho používám, takže není problém brát i třeba 500 g balení a cena i kvalita opět skvělá proti obchodům. Kdyby mi náhodou zbylo, je spousta sousedů, kteří si rádi vezmou i za úplatu. Někdy objednávám ve velkém s kamarádkami dohromady.

No a také ve velkých lahvích kupuji Tamari, miso, umeocet. Ty se ve špajzu nekazí a vždycky se hodí je mít doma, protože bezvadně dochutí jídlo, kterému "něco chybí". Pro příklad: malé balení 125 ml Tamari ve zdravé výživě je za 85 Kč, já koupím 700 ml na netu za 189 Kč. Pak si jím klidně bez výčitek ochutím třeba pražené oříšky aniž bych si rvala vlasy :)

Cukr a sladidla

Tady mám dost slabé místo, protože ho ve velkém většinou nekupuji. Zatím jenom třtinový cukr. Navíc s tím slazením, ono není zdravé opravdu asi žádné, nejlepší je dát si ovoce, že jo. Takže tady na sebe vyvolávám psychologický nátlak. Čím míň cukru doma je, tím míň sladíme.
Ale my zatím pořád nějak sladíme, a to hlavně domácím medem, pak klasickým cukrem krupicí, přírodním třtinovým cukrem, rýžovým nebo datlovým sirupem či pastou, čekankovým sirupem, ovocem a javorovým sirupem. A to všechno se snažím omezit nebo využít, co zrovna kde nasbírám nebo co syn dostane :) 

  • Javorový sirup se chystám nakoupit ve větší lahvi, až ho budu potřebovat, tam je cena cca 490 Kč za litr, v kauflandu (dm podobně) bio sirup vyjde v přepočtu na 560 Kč/ l. 
  • Datlovou pastu kupuji ve velkém jednou za čas po kilu, používám na ochucení rostlinných nápojů a nepečených dezertů nebo i jako náplň do kynutých buchet. Kilo je i za 60 Kč, což v porovnání s datlemi, kde máte navíc pecky, je pecka taky. 
  • Rýžový sirup jsem koupila ve velké lahvi asi 800 g za 120 Kč. Ale moc ho nevyužívám, navíc si o jeho "zdravotních benefitech" už myslím svoje, takže až ho vypotřebuji, uvidím. Možná už ho kupovat nebudu.
  • Krupicový cukr kupuji klasické kilo za 15 kč v maloobchodě. 
  • Třtinový cukr mě trápí nejvíc, skutečně výhodnou cenu jsem na internetu za BIO verzi ještě neviděla nikde tam, kde něco dalšího nakupuji ( ušetřím za poštovné), takže si ho nechávám jako chuťovku a kupuju málokdy. Ale do 100 Kč/ kg se sehnat dá. Jen si někdy říkám, jestli to už není zase zbytečné, protože v porovnání s 15 Kč za kilo obyčejným, většinou ten řepný vyhraje. 
  • Nejlepší je mít domácí jablíčka, ty stojí jen námahu a rozinky, které si namočím, rozmixuji a sladím s nimi.

Maso, vejce, mléko

Maso, mléčné výrobky a vejce kupujeme ve větších balíčcích od členů rodiny a pak od farmáře, který zaváží jednou týdně k nám do vsi objednané zboží. Beru kvalitní, ale méně žádané kusy - kližku, plece, krk, kolena, jazyk. Panenku nebo svíčkovou jsem nekoupila snad nikdy, je to drahé, ale když je maso kvalitní, opravdu to nevadí a beru, co mi přijde jako rozumné. 

Děláme víc dušené a pečené, stejky a různé jiné minutky jsou u nás jen výjimečně. Drůbeže kupuji celé kusy (třeba kuře, kachna) a porcuji si je doma sama. Vyjde to daleko levněji, navíc, my krmíme psa BARFem, takže co není pro nás, naporcuju do malých balíčků pro psa. Co vím, že nestihnu spotřebovat včas, naporcuji a dávám hned do mrazáku. Sádlo, špek, uzené maso - mívám někdy od rodiny a v pytlíku nebo ve velké sklenici vydrží věčnost. A když dojde, počkám si na další várku za rok.

Sem tam si koupíme rybu, když jede muž někde kolem sádek, jinak ryby jíme klasické a kupuji levnější druhy lovené ve volném moři - hlavně treskovité ryby, klidně mražené a připravuji na milion způsobů. Děláme si rybí prsty, muffiny, polévky, taštičky, saláty, pěny, kari s rybou, pečenou se zeleninou. I když nejsou čerstvé a jsou to jen "tresky", určitě nám to nevadí a sem tam třeba na dovolené si prostě vybíráme restaurace s vlastním rybníkem a tam si ty čerstvé ryby užíváme.

Vajíčka využívám jen tam, kde je to podle mě nutné. Třeba, pokud máme chuť na vařená vajíčka s chlebem, uděláme si je. Ale když peču perník, dělám bramborák nebo peču kynuté buchty, věřte, že nejsou tak úplně potřeba, alespoň ne pro pojivost. Dobré vajíčko dneska stojí někde i 12 kč / Ks. Proto nikdy nedělám bábovky podle receptů typu "vraž tam 10 vajec". Jde to v pohodě i bez vajec nebo s jedním či dvěmi. Víc než to mi přijde na zákusek prostě hrozně surovin a je to zbytečné. Nahradím je tím, co mám zrovna načaté nebo ke spotřebě - mletý len, kousek zbylého jablíčka nebo banánu od svačiny, načaté přesnídávky, kus strouhané dýně nebo mrkve. Pokud chci vajíčka v jídle, používám je jako součást hlavního chodu anebo i takovou bublaninu nebo buchtu beru jako součást hlavního chodu.

Krmení psa BARFem

A taková specialita - psa krmíme syrovým výsekovým krmným masem a zbytky z vaření. Krmné maso kupujeme ve velkém, balíčky smradlavých dobrot doma nasekáme na špalku sekyrou, zavážu do pytlíků a dám do mrazáku. Pes má 9 kilo, sní měsíčně (bez zbytků z jídla) asi 5 kg masa, což při střední kvalitě vyjde na 400 Kč. Kdybychom chtěli šetřit, tak se to dá ještě o polovinu stáhnout. Pak mu dáváme kůže, klouby, syrové kosti, hlavy z ryb, vyvařenou zeleninu z vývaru, rozvrtané zbytky po synovi - vlastně cokoli z naší domácnosti, co se nesní. Co nemůže na kompost, jde psovi a naopak. 

Zelenina a ovoce

Ve velkém nakupujeme brambory, cibuli, česnek. Někdy větší balík řepy, mrkve. Od lokálního farmáře. Jablíčka si otrháme sami u našich nebo ve školce nebo někde v aleji u cesty a děláme z nich povidla, přesnídávky, zavařuji je strouhané, sušíme křížaly. Stejně švestky a malé špendlíky. Ve velkém ovoce a jinou zeleninu nekupuji, a i když je to silná položka každý měsíc, asi tu neušetříme. 

Kdysi jsem zkoušela tři rozvážkové služby s "bedýnkami ovo-zel" a nebyla jsem spokojená. Špatná kvalita a hrozné ceny, takže si jednou týdně vyberu zeleninu sama v klasickém Kauflandu. U nás mají super výběr bio a za lepší ceny než třeba Lidl. A nejvíc šetříme tím, že mám ještě od loňska i teď, v dubnu, zásobu řepy, dýní a bylinek z vlastní zahrady. Taky poslední dva roky hodně nakládám zelí, mrkev, řepu, dýně, tuřín, ředkvičky a fermentuji. to mi vydrží zelenina měsíce v lednici. Kilo poctivé fermentované směsi kimčchi - s pastou z chilli, zázvoru, mořských řas, tamari atd. - mě bez práce vyjde na 100/Kč za kilo. A na chutích a surovinách nešetřím! Kupované jsem viděla za 3x-5x vyšší ceny a více a to moje zelenina byla ještě domácí :) samozřejmě i po započítání práce jste někde jinde, ale pořád se to přesto dost vyplatí! 

Klíčky si nekupujeme, klíčíme si doma co nás napadne. čočka, řeřicha, cizrna, hrách. Microgreens mi přijdou jako největší vtip, tenhle super marketingový tah doslova vaří z vody. Tím nechci urazit nikoho, kdo je prodává nebo kupuje, jen je to fakt dost nenáročné, vypěstovat je doma a zvládne to každý.

A nezapomenout na zahradu

Na jaro už mám vypěstované sazenice celeru, cuket, dýní, naklíčené brambory, zaseté záhony s kořenovou zeleninou, cibulkou, ředkvičkami. Pěstujeme co se k nám vejde. Výnosy jsou pěkné a v létě máme vše co potřebujeme z vlastního. Nehnojíme ničím jiným, než vlastním kompostem a to, že materiálu z domácnosti je dost, nemusím asi mluvit. Ale kdybychom měli čas, mohli bychom na zahradě mít i 5 x tolik výnosů, jenže už se tomu nechceme tolik obětovat a ani mít celý pozemek užitkový.

Ještě máme rezervy 

Třeba v tom, že nejezdíme na populární samosběry ovoce abychom ho zavařili. Můj muž sní totiž strašně moc marmelád a naše zdroje nám ani nestačí - nemáme broskve nebo meruňky a jahody letos poprvé, ale protože si hodně jiných druhů vypěstujeme a nasbíráme sami, to je už jen taková úvaha do budoucnosti, až budeme mít ještě nějaký čas nazbyt. Kupujeme vlastně hlavně exotické ovoce a jablka, když dojdou naše.