Sirup ze smrkových výhonků
Fermentovat můžete během celého roku
Už to vypadá, že žádné zelí ani dýně doma nekvasí a sklenice leží uložené ve skříni, že? Ale naštěstí už máme doma další zábavu, na okně se přece jen něco chystá a vedle jiných experimentů je to léčivý sirup ze smrkových výhonků.
Jejich čas už končí, alespoň u nás, ale na stinných místech to ještě stihnete. Stačí natrhat pár výhonků a za několik dní máte sirup proti kašli plný Céčka a všech zdravých breberek doma. A splněnou misi jedné fermentované potraviny denně. Kdybyste chtěli vědět, proč fermentuji a jestli se to náhodou nevylučuje s mojí dietou, čtěte můj starší článek zde.
Další projekty k fermentaci najdete třeba u mě oblíbené Divoženky, Mygreenů nebo dalších bloggerů, kteří se zaměřují na divoké fermentování darů přírody. Zrovna je čas na kvašení limonád z květů bezu a šeříku ( taky mi to doma bublá!), nakládají se mladé šišky a oddenky divokých česnáčků a jiných bylinek, které já ani neznám a rozhodně je pořád co se učit.
Jděte do lesa
Výhonky se trhají obvykle do konce května, ale letos u nás byla dost zima a tak se pěkné výhonky daly trhat až v červnu. Měly by být měkké, někdo uvádí do 5ti cm, já se řídím spíš tím, jestli nejsou už tvrdé. Provádím žvýkací test :) Trhají se tam, kde je strom pěkně obrostlý a má dost přírůstků, aby mu to příliš neškodilo. Proto otrhávám jen po pár kouscích z každého stromu.
Výhonky patří mezi výborné lesní žvýkačky, někdy si zkuste trochu prožvejkat a vydesinfikovat ústní dutinu. Já je každé jaro ukazuji dětem, aby věděly, co se v lese všechno dá sníst. Chutnají trochu jako lepší šťovík. A pozor, na rozdíl od jiných částí stromu mi výhonky ani v době pylových alergií nevadí a nedráždí mě! Což se o květech borovic a mladých šiškách rozhodně říct nedá. Hepčí.
A k čemu si výhonky dát?
Letos jsou fermentované výhonky hit, jak jsem koukala na Instagramu, kdo je nemá v ranní kaši, jako by nežil! Fermentují se v medu, cukru, soli, v kombinacích. Svařují se do sirupu, zavařují v klasickém sladko-kyselém nálevu. Zdobí se jimi dorty. Já už je viděla i v kančím guláši. Kombinují se také se šiškami, bezem, zelím, pohankou. Dál se využívají při výrobě vlasových tonik, koupelových solí, deodorantů, olejů. Říkám si, jestli náhodou kůrovcová kalamita není je zástěrka pro zdevastované lesy oškubané nadšenými fermentátory! :)
Rychlý smrkový sirup
Tenhle sirup je nejjednodušší, co znám. Není tepelně upravený, ale pokud dodržíte základní hygienu, nekazí se. Nemám žádný přesný recept, vše dělám od oka.
Na jednu sklenici sirupu ( před scezením velká, po scezení malá)
- veliká dvojitá hrst výhonků
- asi 10 lžic cukru
- dva citrony.
- Natrhané výhonky opláchnu (a nebo taky ne, protože nejvíce fytochemikálií a prebiotik je na nemytých plodech, a pokud jsou z hustého, čistého lesa, proč ne) a láduju do vyvařených sklenic s uzávěrem.
- Prosypávám cukrem a prokládám kolečky bio citronu (ten už ale myju vždy) a nechám pár dní na lince, přikryté čistou vyžehlenou utěrkou.
- Hlídám si povrch, aby mi nechytl plíseň a ideálně hned jak se cukr rozpustí, našťouchám pevné části pod hladinu sirupu a zatížím, třeba pytlíkem vody. Zavřu víčko, schovám do lednice a po nějaké době pomalé fermentace v chladu sliju, scedím a dám hotový sirup do menší čisté sklenice.
- Vydrží mi tak celý rok a dávám ho při nachlazení na lžičku synovi a někdy i sobě. Hodí se i na pití ředěný vodou nebo čajem, nebo pokapání desertů.
Nejdůležitější je asi mít čisté náčiní, vyvařené sklenice a víčko, nešahat a nezanést si do sirupu žádné bakterie. No a pak co nejlépe zamezit kontaktu se vzduchem, který by hlavně citron rád naočkoval nějakou tou plísní atp. Existují speciální sklenice s těžítky a jiné náčiní pro ty, kteří se divokého kvašení ještě trochu bojí. Já se s ničím moc nepářu, ale to co popisuji výše mi vždy stačí a sirup se povede. Nejdůležitější je vědět, že výhonky se konzervují přítomností cukru a citronu, takže jediný kdo hraje proti nám je ten přístup vzduchu.